Mládí a stáří jako kulturně konstruované tělesné identity. Případ české vývojové psychologie druhé poloviny 20. století
Josef Řídký
|
Josef Řídký (*1986), studuje historii a komparatistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze , ridky.josef@gmail.com další články autora
|
Studie pojímá stáří a mládí jako kulturně konstruované tělesné identity a zaměřuje se na způsoby, jimiž jsou v diskurzu české vývojové psychologie druhé poloviny 20. století budovány jejich re-prezentace. Zkoumání je orámováno zavedením pojmu corpus, kterým se studie pokouší podtrhnout specifičnost těchto tělesných identit. Corpus je potom definován třemi charakteristickými bloky: tvoří inventář charakteristických vlastností; klade identitu jako něco původního do lidského těla; činí z jednotlivých identit odlišné živočišné druhy. Na ose těchto tří bloků se ukazuje, že ve vývojové psychologii jsou stáří i mládí diskvalifikovány ve jménu dominantní identity dospělosti. Zatímco mládí disponuje dospělým tělem, pro nedostatek zkušeností a přílišnou emotivnost musí být zároveň zpochybňováno a kontrolováno, aby neohrozilo vývoj v budoucího dospělého. Stáří je na druhou stranu diskvalifikováno pro své slabé tělo a přemíru zkušeností, představuje pouhou karikaturu někdejšího dospělého. Obě identity tak podléhají symbolickému adultocentrismu.