dostupná čísla


3.6.2019

Etický kodex (Prohlášení k publikační etice a publikačním pochybením)

 

Časopis Dějiny – teorie – kritika (History – Theory - Criticism) se zavazuje respektovat a kultivovat zásady dobré praxe ve vědeckém publikování. Řídí se přitom principy publikační etiky formulovanými komisí pro publikační etiku (Committee on Publication Ethics, COPE). [*]

V tomto úsilí je časopis podporován svou hostitelskou institucí, Univerzitou Karlovou, a především Fakultou Humanitních Studií jako svým vydavatelem.

Všechny zúčastněné strany podílející se na vydávání časopisu Dějiny – teorie – kritika (dále DTK), tj. redaktoři, recenzenti, vydavatel a autoři všech textů, jsou vázáni respektovat následující standardy:


Povinnosti redaktorů a redakční rady

V součinnosti s redakční radou přijímají redaktoři do recenzního řízení všechny odevzdané rukopisy odpovídající zaměření časopisu a splňující standardy vědeckých textů, dohlíží na oboustranně anonymní recenzní řízení a garantují, že rukopisy jsou posuzovány výhradně na základě intelektuálního obsahu bez ohledu na rasu, gender, sexuální orientaci, věk, náboženské vyznání, etnicitu či občanství autora.

Redaktoři dbají, aby se informace o odevzdaných rukopisech nedostávaly k nikomu jinému než k příslušným autorům, potenciálním a skutečným posuzovatelům, poradcům z řad redakční rady či vydavateli, jak je nezbytné.

Nepublikovaný material dostupný v odevzdaném rukopise nesmí být použit ve vlastním výzkumu redaktora bez výslovného písemného souhlasu autora.

Za finální rozhodnutí o publikování odevzdaných rukopisů zodpovídá vedoucí redaktor(ka) DTK. V procesu rozhodování přihlíží k názorům členů redakční rady a recenzentů a je limitován(a) aktuálně platnými právními normami ohledně etické integrity, porušování autorských práv a plagiátorství.

Redaktoři a redakční rada považují za důležité sledovat cenu časopisu DTK a garantovat, že její výše je férová vůči všem zúčastněným stranám a nepředstavuje překážku v přístupu k obsahu časopisu pro čtenáře v globálním měřítku.

 

Povinnosti recenzentů

Recenzní řízení napomáhá redaktorům při redakčním rozhodování a může také přispět ke zlepšení celkové kvality rukopisu (prostřednictvím redakční komunikace a autory).

Práci pozvaných recenzentů usnadňuje prestrukturovaný recenzní formulář, který je k dispozici u vedoucího redaktora či redaktorky a na webových stránkách časopisu. Vědci v pozici recenzentů by měli neprodleně informovat vedoucího redaktora či redaktorku, pokud se necítí kvalifikováni nebo nebudou schopni napsat a odevzdat svůj posudek včas, aby bylo možné oslovit alternativní posuzovatele.

Se všemi rukopisy odevzdanými do recenzního řízení musí být zacházeno přísně důvěrně. Bez svolení vedoucího redaktora či redaktorky nesmí být sdíleny nebo diskutovány s jinými.

Posudky by měly být vypracovány s maximální objektivitou. Recenzenti by měli být vedeni kolegiální zodpovědností a úsilím poskytnout produktivní zpětnou vazbu. Měli by se vyvarovat kritiky „ad hominem“, vyjadřovat své názory jasně a s dostatečnou podpůrou argumentací.

Recenzenti by měli identifikovat relevantní vydané či nepublikované práce, jež nejsou autorem citovány. Každé tvrzení, že poznatek, závěr či argument byly použity již dříve, by mělo být podepřeno relevantní citací. Recenzenti by rovněž měli upozornit editory na jakékoli podstatné podobnosti či rozsáhlejší shody mezi posuzovaným rukopisem a jakýmikoliv jinými vydanými či nepublikovanými zdroji, s nimiž jsou osobně obeznámeni.

Informace či myšlenky získané v rámci recenzního řízení mají důvěrnou povahu a nesmí být využity k osobnímu prospěchu. Recenzenti by se neměli ujímat rukopisů v případě střetu zájmů v důsledku soutěže, spolupráce či jiných vztahů nebo vazeb na některé z autorů, společností či institucí spjatých s odevzdaným rukopisem.

 

Povinnosti autorů

Autoři by při sdílení výsledků původního výzkumu měli zevrubně vysvětlit provedenou práci a také objektivně popsat její význam. Rukopis by měl přesně sdělovat, o jaká data se opírá. Měl by poskytovat dostatečné odkazy, jež by dovolovaly ostatním dohledat zdroje. Podvodná nebo jinak vědomě nepřesná sdělení představují neetické chování a nejsou akceptovatelná.

Autoři nesou zodpovědnost za to, že jimi napsané texty jsou zcela původními díly a případné použité práce či slovní formulace jiných jsou náležitě citovány. Plagiátorství má mnoho forem, od vydávání cizího rukopisu za svůj přes kopírování či parafrázování podstatných částí textu jiné osoby (bez přiznání autora) po zcizování výsledků výzkumu provedeného jinými. Plagiátorství ve všech svých podobách představuje neetické jednání a je neakceptovatelné.

Obecně by autor či autorka neměli publikovat rukopisy popisující v podstatě stejný výzkum ve více než jednom časopise nebo hlavní publikaci. Simultánní odevzdání identického rukopisu více než jednomu časopisu je neetickým a neakceptovatelným jednáním.

Vždy je nutné náležitě přiznat práci jiných. Autoři by také měli citovat publikace, jejichž vliv či inspirace se promítly do povahy předkládaného díla (např. ve smyslu metodologie či struktury studie).

Autorství by mělo být omezeno na osoby, které významně přispěly ke koncepci, rozvržení, provedení či interpretaci v předkládané studii. Všichni, kteří se na publikaci významně podíleli, by měli být uvedeni jako spoluautoři. Další, kteří se podíleli na podstatných aspektech výzkumného projektu, by měli být uvedeni na vhodném místě, např. v poznámkách. Autoři komunikující s časopisem by měli garantovat, že jsou v rukopise uvedeni všichni náležití spoluatoři a žádní nevhodní spoluautoři a že všichni spoluautoři viděli a schválili finální verzi studie.

Všichni autoři by měli podniknout patřičné kroky, aby se vyvarovali střetu zájmů. Ve studii by měly být přiznány všechny zdroje financování.

Pokud autor či autorka shledají ve svých již publikovaných textech významnou chybu či nepřesnost, jsou zavázáni neprodleně zpravit redaktory časopisu nebo vydavatele a ve spolupráci s nimi stáhnout či opravit studii.



[*] Srov. https://publicationethics.org/ (přístup 16. prosince 2018).