dostupná čísla



Jiří Hutečka Kamarádi frontovníci. Maskulinita a paměť první světové války v textech československých c. a k. veteránů

Článek se zabývá analýzou procesu vzpomínání a paměťových diskursů na první světovou válku, jak ji prožívali čeští a slovenští veteráni v meziválečném období. Konkrétně je hlavní pozornost věnována většině českých vysloužilců, kteří strávili válku v rakousko-uherských uniformách, a jejichž válečná paměť v novém československém státě nabyla poněkud nejednoznačných rozměrů. Museli se vyrovnávat nejen s faktem, že léta, která strávili v zákopech byla zcela zastíněna oficiálním diskursem „hrdinného legionáře“ (to jest člena československých legií, jichž ovšem byla jen malá hrstka z těch, kteří ve válce bojovali), ale zároveň i se skutečností, že se od počátku 20 let široká veřejnost snažila konstruovat svou (nelegionářskou) válečnou paměť na více či méně promyšleném konceptu „dobrého vojáka Švejka“, to jest flinka, podrývajícího C.a K. válečné snažení, jenž čeká na první příležitost k dezerci. Vzhledem k tomu, že homogenní pojetí maskulinity se v té době točilo minimálně částečně kolem obrazu hrdinské služby (ztělesněné legionářským mýtem), sleduje autor různorodé cesty, jimiž se C. a K. vysloužilci snažili začlenit do obecného válečného diskursu „budování národa“ a zároveň do linie hegemonního obrazu mužství. Je zřejmé, že po velké depresi a zvláště ve 30. letech, vyústily tyto jejich snahy ve skupinovou kolektivní paměť první světové války, zdůrazňující znamenitě provedenou (i když nechtěnou) povinnost, hodnou dobrých mužů a občanů.

Jiří Hutečka PETR WOHLMUTH, Krev, čest a hrůza. Historická antropologie pevnostní války na příkladu britských deníků z obléhání pevnosti Bergen op Zoom z roku 1747 [Blood, Honour and Horror. Representations of Siege Warfare in British Journals During the Siege at Bergen op Zoom in 1747]

Jiří Hutečka VÍTĚZSLAV PRCHAL, Společenstvo hrdinů. Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie, 1550–1750

Jiří Hutečka „Nová vojenská historie“ první světové války. Úspěchy a limity

„Nová vojenská historie“ se v posledních desetiletích stala pevnou součástí „mainstreamu“ historiografie vojenství. Cílem studie je shrnout, jak tento koncept ovlivnil historické chápání první světové války a analyzovat hlavní oblasti výzkumu, v nichž se ve vztahu k tématu projevil nejvíce. Vedle toho se autorova pozornost zaměřuje na „chybějící článek“ mezi „novými“ a „starými“ přístupy k historické analýze konfliktů – násilí a boj samotný, jež sice představují konečný prostředek a někdy i cíl válečného úsilí, v historiografii však zůstávají až na výjimky stranou zájmu. Autor tento inherentní problém současné historiografie vojenství popisuje právě na tematickém celku dějin první světové války, nabízí vhled do příčin tohoto stavu a zároveň se pokouší nabídnout možnosti, jak tento stav napravit.