dostupná čísla



Lucie Storchová ELSBETH BÖSL, ANNE KLEIN, ANNE WALDSCHMIDT (eds.), Disability History. Konstruktionen von Behinderung in der Geschichte. Eine Einführung

Lucie Storchová VERONIKA ČAPSKÁ, VERONIKA MARKOVÁ (edd.), Gabriela Sobková z Kornic, provdaná ze Spens-Booden, Deníkové rodinné záznamy (1785–1808)

Lucie Storchová PAVEL HIML, Zrození vagabunda. Neusedlí lidé v Čechách 17. a 18. století

Lucie Storchová „Z našich neúplných těl vytryskovala chuť k práci“. Gender, normalita a produktivita v autobiografickém psaní prvorepublikových „bezrukých zázraků“

Ve studii se rozebírají způsoby, jimiž bezrucí performeři (tzv. „bezruké zázraky“) vystupující v Československu v období doznívající kultury freak shows produkovali svá autobiografická „já“. Zásadní jsou z tohoto hlediska především životopisná vyprávění a další texty „příkladného podnikatele a self-made-mana“ Františka Filipa (1904–1957). Tzv. „Bezruký Frantík“ proslul díky svým představením pro školy, v jejichž rámci vštěpoval dětskému publiku – s odkazem na vlastní „životní boj“, své postoje a příkladné aktivity svého „defektního“ těla – republikánskou občanskou zdatnost a kapitalistickou etiku práce. Autorka vychází z diskusí současné dis/ability history, především z konceptu tzv. intersekcionality, který poukazuje na konstruovanou povahu kategorií typu „postižení“ a na spolupůsobení konkrétních diskursů při produkci ab/normality. Rozbor ukazuje, že roli rámce pro zaujímání subjektových pozic sehrály republikanismus a liberální kapitalismus, na něž se napojila imaginace občanské zdatnosti a povinně zdatného a produktivního těla, přičemž aktivita na všech těchto rovinách byla propojena rovněž s (hetero)normativní maskulinitou. Konkrétně autorka odpovídá na následující otázky: Jaké diferenční kategorie se při artikulacích „já“ v autobiografiích nejvíc prosazovaly? Dis/aktivovaly v procesu utváření významů jedny druhé, případně které a jak? Jak se v nich produkovalo autorské „já“ i samotné odlišné tělo? Pomocí jakých rétorik bylo odlišné tělo vizualizováno na doprovodných fotografiích? Jak se protínání diferenčních diskursů promítlo do představ autorů o společenském těle a sociální politice státu? Lze tyto strategie interpretovat jako formu splývání s majoritou?

Kateřina Kolářová, Lucie Storchová „Tělesná jinakost“ jako kategorie historické analýzy

Soubor textů, prezentovaný v tomto tematickém bloku, zavádí jako kategorie historické analýzy tělesnou jinakost a postižení. V úvodníku se vymezujeme proti tzv. minoritizujícímu pohledu na postižení a stavíme se za přístup, který ukazuje postižení jako hmotný výsledek systému moci/vědění a historického procesu normalizace. Zde otištěné texty byly původně představeny na konferenci Reprezentace odlišného těla v interdisciplinární perspektivě (6. až 7. října 2010). Jejím cílem bylo diskutovat analytický potenciál „postižení“ a podnítit zájem o historickou analýzu a výzkum na poli disability history. Na studentské a doktorandské fórum navazovala mezinárodní konference Cripping Neoliberalism: Interdisciplinary Perspectives on Governing and Imagining Dis/Ability and Bodily Difference (8. až 9. října 2010) – přičemž obě sympozia byla zorganizována za podpory Fakulty humanitních studií UK a Filosofického ústavu AV ČR.

Lucie Storchová RADMILA ŠVAŘÍČKOVÁ SLABÁKOVÁ, JITKA KOHOUTOVÁ, RADMILA PAVLÍČKOVÁ, JIŘÍ HUTEČKA (edd.), Kontrukce maskulinnní identity v minulosti a současnosti. Koncepty, metody, perspektivy

Lucie Storchová JIŘÍ HUTEČKA, Muži proti ohni. Motivace, morálka a mužnost českých vojáků Velké války 1914–1918

Lucie Storchová PETRA KOŠŤÁLOVÁ (ed.), Šimon Polský, Putování 1608–1618. Cestopis a kroniky arménského poutníka

Lucie Storchová Kreativní melanchthonismus. K limitům výzkumu kulturní výměny na příkladu univerzitního humanismu ve 2. polovině 16. století

Studie se zabývá tím, co mohlo být – navzdory přesvědčivé pramenné evidenci – příčinou nízkého zájmu starších českých badatelů o specifický případ kulturní výměny, která probíhala po polovině 16. století mezi českými učenci a prostředím německých luteránských univerzit. Jednalo se o transmisi přírodní filosofie Philippa Melanchthona a její přizpůsobením novým kulturním podmínkám, a to především v okruhu pražské utrakvistické univerzity. Autorka poukazuje na různé kulturní a ideologické faktory, které mohly oslabit reprezentace kulturní výměny v historiografii 19. a 20. století. Humanistická učenost byla chápána jako kulturní hodnota, čeští nacionalističtí historikové se však obtížně smiřovali s představou „civilizační mise“ z německého území a raději se soustřeďovali na italské vazby. Svou roli mohly dále sehrát také faktory náboženské, snaha zakrýt různé formy „trivializace“, stejně jako samotný moderní systém vědních oborů a jejich představy o „vhodným“ pramenech, které neodpovídají formám vědění ani medialitě kulturní výměny v raném novověku.

Veronika Čapská, Lucie Storchová Transkulturalita místo národní mytologie? Historický výzkum procesů kulturní výměny

Studie poskytuje kritický přehled vývoje teoretických a metodologických diskusí posledních třiceti let. Autorky chápou termín “relační dějiny” jako zastřešující pro široké spektrum přístupů, jež analyzují transfery, interakce, propojení a interdependence historických fenoménů a sdílí ambici překonat národní interpretační rámce. Studie ukazuje, že metodologické debaty jsou stále často ukotveny v národních kontextech (lze zmínit např. Francouzko-německou debatu o kulturním transferu a histoire croisée nebo anglofonní upřednostňování tzv. konceptu transnacionalismu, jenž sám odkazuje k ideji národa). Autorky spatřují příležitosti k reflektivnímu výzkumu a více analyticky pojatým přístupům v systematickém překračování hranic a intenzivní spolupráci relačních dějin s jinými disciplínami.