dostupná čísla



Pavel Baloun, Jan Gruber, Jan Mareš, Vít Strobach O výuce historie za kapitalismu a o mluvících hlavách

Cílem tohoto manifestu není vytyčit napříč historickou komunitou ostrou, bipolární nebo generační linii konfliktu. Chceme z čistě normativní pozice posoudit některé soudobé snadno pozorovatelné, ale často přehlížené trendy týkající se změn ve výuce historie na českých univerzitách a role historiků ve veřejném prostoru. Jsme přesvědčeni, že tyto dva fenomény jsou vzájemně propojené a že změny, které otevřeně nebo implicitně obhajujeme, by měly být přijaty v obou sférách najednou.

Vít Strobach Historik jako nositel paměti, dějiny a hra

Historik jako nositel paměti, si vždy nárokoval pravdu, ale často nedovedl uznat její dynamický charakter. Tento prvek může být zachycen jen zevnitř dějin, nikoli zvnějšku. "Moderní" historik se to rozhodl řešit tím, že se pokusí zpřetrhat vazby k mýtu i umění, oboje ale zůstalo hluboce zakomponováno v jeho vyprávění. Autor přemítá o dosažení objektivity vyprávěné historie přijetím pravidel hry, jako nástroji dialogu, a návratu k umění či přiznání tvořivého aspektu vyprávění historie. Blízkost pravdy by tedy měla být podmíněna uměleckými kritérii, která sahají za „skutečnost” věcí k jejich aktuálnosti a plnosti. To může být odhaleno jen mnohonásobným subjektivním svědectvím a v rámci možné interpretace.

Pavel Baloun, Jan Gruber, Jan Mareš, Vít Strobach Morální kritika namísto diskuse

Odpověď na diskusní příspěvky ZDENĚK R. NEŠPOR, Co chybí české (historické) vědě? Odpověď na „manifest“ čtyř mladých historiků, DTK 8/2012, č. 2, s. 297-304; JIŘÍ HANUŠ, Kritika kritiky neoliberalismu a ahistorických manifestů, DTK 8/2012, č. 1, s. 145-148.

Lukáš Borovička, Vít Strobach Jak na (literární) antisemitismus? Modelová studie: Antisemitské reprezentace u Františka Sokola-Tůmy

V této studii autoři propojují sociálně-historickou a literárně-vědnou perspektivu. Na jednom konkrétním příkladu (děl Františka Sokola-Tůmy) ukazují potenciál zkoumání nejen vnitřní sémantické struktury textu, ale také jeho vztah k obecnějším sociálním, kulturním a politickým kontextům. V návaznosti na práce Étienna Balibara se autoři domnívají, že antisemitismus (a rasismus obecně) se široce sociálně projevoval nikoli ve striktně hierarchizovaných, kastovně strukturovaných společnostech, ale paradoxně v těch, jež si alespoň formálně nárokovaly princip rovnosti. Jinými slovy v takových kontextech, v nichž se prosazoval diskurs společenského uznání na základě rovnosti mezi lidmi, a zároveň bylo nezbytné legitimizovat zjevné hluboké sociální rozpory. To vysvětluje, proč byly koncepty rasy a rasismu důležité pro české, německé a jiné národní aktivisty v průběhu mobilizace a politických kampaní a zvláště v posledních fázích formování národních hnutí, při prosazování suverenity národního státu a po té během jeho etablování a také destabilizace. V románové pentalogii Sokola-Tůmy V záři milionů (1922) jsou ústřední nitky antisemitské ideologie vetkány do komplexní sémantické sítě, která ztrácí svou nejednoznačnost v postupně se odvíjejícím narativu a stává se jasnou a srozumitelnou i „nejprostšímu“ čtenáři. Tato orientace na „běžného člověka“ ospravedlňuje, že text nenechává žádné myšlenkové komplexy „rozplynout se v poetické hře reflexe“ či „otevřeny“. Pentalogie tak naplňuje kritéria literárního antisemitismus formulovaná Monou Körte. Avšak z našeho úhlu pohledu musí každé takové analýze předcházet precizní a detailní analýza sémantické struktury daného textu a způsobu, jak byl tento text propojen s širšími a obecnějšími sociálními, kulturními a politickými kontexty.