dostupná čísla



Jan Dobeš BENJAMIN Z. KEDAR, PETER HERDE, A Bavarian Historian Reinvents Himself: Karl Bosl and the Third Reich

Jan Dobeš Carl Schmitt mezi vědou a proroctvím

Článek vytyčuje základní intelektuální východiska Carla Schmitta. Zabývá se především jeho koncepcí práva, hlavními rysy politické filosofie a jeho přístupem k liberalismu, parlamentarismu, demokracii a nacistické diktatuře. Bere také v potaz, jak k podepření svých tezí využíval historických argumentů. Zvláštní pozornost je věnována pojmu politično, které Schmitt pokládal za nezávislou sféru lidské existence, založenou na rozlišování přátel a nepřátel, prostřednictvím suverénního rozhodnutí držitele politické moci. A právě otázky moci a s tím spojených mocenských rozhodnutí, formují podstatu politiky. Etická a ekonomická kritéria nemusí do této sféry vůbec vstoupit. Přirozeným rámcem, kde je politično aplikováno, je stát, který se vnějškově vymezuje ve sféře zahraniční politiky. V domácí politice je stát založen na identitě vládce (vládců) a ovládaných. Podle Schmitta však ve dvacátém století prošla koncepce politiky a státu krizí se zásadními dopady, spočívající buď na invazi univerzalistických tendencí, které podemílají zvláštní charakter státu, nebo podřízení politiky (jako čistého uplatňování moci) partikulárním zájmům, zákulisním dohodám a kompromisům.

Jan Dobeš ENZO TRAVERSO, Trhlina v dějinách. Esej o Osvětimi a intelektuálech

Jan Dobeš MARÍNA ZAVACKÁ, Kto žije za ostnatým drôtom? Oficiálna zahraničnopolitická propaganda na Slovensku, 1956-1962: teórie, politické smernice a spoločenská prax

Jan Dobeš Totalitarismus mezi ideologií a teorií

Studie pojednává myšlenku a koncepci totalitarismu. Dokládá vývoj tohoto termínu od jeho prvního užití ve dvacátých letech, přes postupně se rozšiřující záběr, až k jeho formulaci jako konsolidovaného konceptu po druhé světové válce. Ve svém základě obsahuje přesvědčení, že je totalitarismus zvláštní formou politické síly, kterou je třeba odlišovat od demokracie a tradičních diktatur. Krátce poté, co byla koncepce totalitarismu představena, setkala se s ostrou kritikou pro svou neschopnost vyrovnat se se změnami, které nastaly po Stalinově smrti v komunistických státech, odpovídajících politickým zájmům a logice studené války, a umenšovánín nacistických zločinů, vlastní srovnávání nacismu a komunismu. Nicméně v osmdesátých letech – a zejména po roce 1989 – došla teorie totalitarismu významného znovuoživení. Mimo historické aspekty se studie soustředí na několik soupeřících teorií, které měly koncepci pozměnit, nebo ji úplně nahradit (teorie týkající se autoritativních režimů, fašismu a politického náboženství). Na závěr autor upozorňuje, že je teorie totalitarismu od počátků rozkročena mezi ideologií a politikou na jedné straně a ideologií a vědou na straně druhé.