dostupná čísla



Zdeněk R. Nešpor, Veronika Knotková „Tvrzení o vymírání náboženství jest terminologický sebeklam“. Příspěvek k české sociologii náboženství v podání Emanuela Chalupného

Článek popisuje život a dílo významného českého sociologa meziválečného období, Emanuela Chalupného (1879-1958). I z letmého náhledu je zřejmé, že šlo o osobnost vysoce kontroverzní, urputnou, až nepříjemnou, která se odmítala komukoli či čemukoli vzdát, což mu přineslo mnoho nepřátel. Jeho neobyčejně rozsáhlé sociologické dílo je dnes překonáno, ale obsahuje mnoho originálních myšlenek, které doboví kritici často přehlíželi. Jedna z oblastí, do níž Chalupný zajímavě přispěl, byla sociologie náboženství, kterou svébytně rozvinul na myšlenkách Augusta Comta a Tomáše Garrigua Masaryka. Chalupný si cenil jak individuálního mysticismu, tak církevní organizace, a byl schopen vnímat náboženské dimenze umění, a to především v literatuře, stejně jako politické podoby „implicitní religiozity”. Jeho přístup k náboženství pramenil alespoň do určité míry z vlastního náboženského cítění, které se vyvinulo v kontextu debat českých intelektuálů na (nejen toto) téma (ne vždy s nimi navíc souhlasil). Článek se zabývá i touto dimenzí Chalupného osobnosti, nakolik to prameny dovolují, stejně jako nešťastným závěrem jeho života po komunistickém převratu v Československu.