dostupná čísla



Radmila Švaříčková-Slabáková O paměti, historii, vědomí a nevědomí. Současná bádání v paměťových studiích

Článek rozebírá současná bádání v paměťových studiích, zejména na příkladu anglosaského a francouzského dějepisectví. Nejprve sleduje přínos několika generací paměťových studií a nabízí krátké srovnání s českou historiografií paměti. Poté přináší příklady odlišných přístupů ke dvěma klíčovým konceptům – paměti a dějinám, a rozebírá jejich vztah v Norových Les Lieux de Mémoire a Halbwachsových studiích o paměti. Individuální a kolektivní paměť a jejich možné interpretaci jsou pojednány s ohledem na psychologický přístup k paměti a významu nevědomí pro historiky, na základě prací C. G. Junga, A. Toynbeeho, L. Passeriniho a V. de Gaulejac. Článek uzavírá rozbor současného výzkumu oral history a podotýká, že se bádání studií kolektivní paměti a oral history proměňují, což je výzvou pro původní klíčové koncepty oral history – studium individuální paměti a individuálního rozpomínání.

Radmila Švaříčková-Slabáková Pár úvah nad X. sjezdem českých historiků v Ostravě

Autorka předkládá výrazně subjektivní pohled na X. sjezd českých historiků, který se konal ve dnech 14. až 16. září 2011 v Ostravě. Hodnotí jeho limity a přínosy ve vztahu k předchozím kongresům českých historiků a v kontextu soudobé zahraniční historiografie a jejích hlavních metodologických trendů.

Radmila Švaříčková Slabáková VÁCLAV GRUBHOFFER, Pod závojem smrti. Poslední věci Schwarzenbergů v letech 1732–1914

Radmila Švaříčková Slabáková Pamatování emocí v egodokumentech. Několik postřehů z kognitivní psychologie a neurovědy

Cílem této studie je problematizovat otázku vztahu mezi emocemi a pamětí v ego-dokumentech. Ego-dokumenty (materiály osobní povahy), jako paměti, deníky, autobiografie, jsou tradičně vnímány jako žánry, jež umožňují dostat se přímo k emocím lidí v minulosti. Ovšem – co se děje s emocí mezi momentem zakoušení a momentem psaní? Studie se pokouší najít na tuto otázku odpověď, opírajíc se o nejnovější výzkumy kognitivní psychologie a neurovědy. Přináší přehled této vysoce disparátní oblasti bádání, z níž se zaměřuje především na oblast zábleskové paměti (flashbulb memory) a „fading affect bias“ (emoční zkreslení). Ve druhé části studie ukazuje, že pro dějiny emocí mohou být zvláště užitečné kognitivní teorie zhodnocení emocí, které popírají status emocí jakožto čistě fyzických vzruchů a uvažují o rekonstruktivní povaze vzpomínaných emocí. Přestože zkoumání vztahu paměti a emocí v psychologii a neurovědě se sotva shodlo na stejném výsledku, výzkumy ukázaly, že vzpomínané emoce nemohou být chápány jako „zrcadla duše“, upřímné a neměnné. Na druhé straně mohou být podobné výzkumy empirických věd pro dějiny emocí, zaměřující se primárně na stadium sociálních praktik, schémat a norem, inspirativní tím, že obrátí jejich pozornost na skutečné žité zkušenosti.

Slabáková Švaříčková Orální historie ve druhém desetiletí 21. století: od reflexivity a komunity k extremitě a pandemii COVIDU-19

Tento příspěvek se zabývá vývojem na poli orální historie ve druhém desetiletí 21. století. Na základě širokého průzkumu soudobé angloamerické literatury se zaměřuje zejména na tři oblasti, v nichž se česká orální historie liší od anglofonní: na subjektivitu a sebereflexi, sdílenou autoritu a komunitu, a orální dějiny krize a extrémů. Autorka ukazuje, že postmoderní zaměření na narativní a etnografickou praxi je v orální historii stále přítomné a koexistuje s tradičnějším dokumentárním zaměřením tohoto oboru. V nedávné době orální historikové uskutečnili různé komunitní projekty a testovali možnosti sdílení rozhodovací moci mezi výzkumníky a komunitami. Pozornost je věnována novému, rozvíjejícímu se oboru orálních dějin krize, který se zaměřuje na příběhy očitých svědků masových zločinů a různých násilných událostí. Další část studie je věnována reakcím orální historie na globální pandemii Covidu-19, která sama o sobě uspíšila čtvrtou, digitální fázi orální historie jako hnutí. V závěrečné části se článek zabývá důvody nepřítomnosti českého výzkumu v oboru orální historie v předních oborových angloamerických časopisech. Tato absence je obzvláště překvapivá ve světle jasných úspěchů českých orálních historiků, například předsednictví Mezinárodní asociace pro orální historii. Klíčová slova: orální historie, subjektivita, reflexivita, postmoderna, krize orální historie, extrémy, COVID-19, pandemie koronaviru, česká orální historie