dostupná čísla



Lenka Řezníková JITKA LUDVOVÁ a kol., Fidlovačka aneb Cokoli chcete

Lenka Řezníková K otázkám rétorické a empirické evidence v myšlení raného novověku

Cílem studie je představit dvě příbuzné, současně však protichůdné kulturně historické interpretace, jež vysvětlují pojem evidence v myšlení raného novověku. Zatímco první z nich klade důraz na rétorickou provenienci pojmu evidentia a soustředí se na jeho rétorické a narativní aspekty, druhá pracuje naopak s představou, že v důsledku prosazování nových přírodovědných postupů mění pojem evidence v raném novověku svou povahu a rétorická evidence se transformuje v evidenci empirickou. Článek neusiluje o zmapování celého širokého spektra bádání nad raně novověkým pojmem evidentia, stranou nechává zejména bádání, které se zabývá „bezkontextovou“ evidencí ve smyslu anglického self-evidence. Dvě zvolené interpretace jej zajímají právě z toho důvodu, že evidenci nechápou jako vlastnost soudu nebo poznatku, nýbrž jako historicky proměnlivou vlastnost aktu, kterým je soudu nebo poznatku připsána. Jejich vzájemná konfrontace tak současně otevírá otázku, zda se rétorické a empirické aspekty evidence v kontextu raně novověkého myšlení vzájemně nutně vylučují.

Lenka Řezníková Biografie jako textová a sociální praxe. Ke konjunktuře žánru na prahu moderny

Představit si historickou literaturu bez biografie je i přes postmoderní obraty v dějepisectví nemožné. Jestliže se na konci 20. století zdálo, že je biografický žánr mrtvý, první desetiletí nového století ukázala, že tomu tak rozhodně není. Platí to jak pro medievistiku, tak pro bádání o moderních dějinách. Především v medievistice nastala téměř renesance biografického psaní, a to i přesto, že pramenný materiál je pro životopisy středověkých lidí velmi chudý a že až na výjimky není možné napsat vyváženou biografii, v níž by daná osoba nevystupovala pouze jako němý aktér velkých dějin. Tradičně čeští historici stále věnují pozornost politicky či kulturně aktivním jedincům, na jejichž životních osudech se snaží zachytit kontury doby, v níž žili a kterou sami svým konáním ovlivňovali. Překvapivě značný ohlas se dnes dostává životopisům českých a československých historiků 19. a 20. století jako jedné z podob vyrovnávání se dějepisců s vlastní minulostí. Právě na onen neutuchající zájem o biografické psaní se pokouší upozornit náš diskusní blok. Lenka Řezníková ve svém příspěvku rozkrývá příčiny konjunktury biografického psaní na přelomu 18. a 19. století s důrazem na textovou praxi biografií a na sociální interakce představ o povaze, pozici a smyslu života jednotlivce, jež se promítaly do vzniku moderních idejí individua. Vychází přitom z teze, že kvantitativní nárůst biografického a autobiografického typu reflexe byl důsledkem sociálních změn, které vedly od sklonku 18. století k etablování nové představy autonomního subjektu. Lukáš Fasora ve svém příspěvku analyzuje biografický přístup k dějinám dělnictva v německé i anglosaské historiografii posledních desetiletí a konfrontuje ho s domácími biografickými příspěvky. Jiří Štaif se pak z pozice autora společensko-politického životopisu Františka Palackého zamýšlí nad způsobem psaní biografie, nad jejími limity i nad jejími přednostmi ve vztahu k narativním přístupům.

Lenka Řezníková Geografická evidence a sociální imaginace hranice. Literární a výtvarné reprezentace hranice v reflexi J. A. Komenského v 19. a 20. století

Topos odchodu do exilu se v 19. století ustavil jako integrální součást Komenského životopisů. Scéna „loučení s vlastí“ se stala předmětem mnoha literárních a uměleckých reprezentací, které ustálily, kanonizovaly a postupně proměnily její základní komponenty. Soustředily se mimo jiné na hranici, kde se scéna obvykle odehrávala. Hranice byla zpravidla zobrazována jako správní a geografická instituce, což bylo pro exulanty nejen sémanticky významné, ale též jasně rozpoznatelné. Při bližším zkoumání textů a vizuálních artefaktů se ovšem ukazuje, že v mnoha reprezentacích nejsou geografické údaje přítomné a jsou spíše jen nahrazovány narativními sugescemi.

Lenka Řezníková MARTINA POWER, Hory a moře mezi „námi“. Vnímání hranic a prostoru v německé a britské cestopisné literatuře o Čechách a Irsku v letech 1750–1850