dostupná čísla



Pavel Baloun, Jan Gruber, Jan Mareš, Vít Strobach O výuce historie za kapitalismu a o mluvících hlavách

Cílem tohoto manifestu není vytyčit napříč historickou komunitou ostrou, bipolární nebo generační linii konfliktu. Chceme z čistě normativní pozice posoudit některé soudobé snadno pozorovatelné, ale často přehlížené trendy týkající se změn ve výuce historie na českých univerzitách a role historiků ve veřejném prostoru. Jsme přesvědčeni, že tyto dva fenomény jsou vzájemně propojené a že změny, které otevřeně nebo implicitně obhajujeme, by měly být přijaty v obou sférách najednou.

Pavel Baloun OTA KONRÁD, RUDOLF KUČERA, Cesty z apokalypsy. Fyzické násilí v pádu a obnově střední Evropy 1914–1922

Pavel Baloun, Jan Gruber, Jan Mareš, Vít Strobach Morální kritika namísto diskuse

Odpověď na diskusní příspěvky ZDENĚK R. NEŠPOR, Co chybí české (historické) vědě? Odpověď na „manifest“ čtyř mladých historiků, DTK 8/2012, č. 2, s. 297-304; JIŘÍ HANUŠ, Kritika kritiky neoliberalismu a ahistorických manifestů, DTK 8/2012, č. 1, s. 145-148.

Pavel Baloun Československá civilizační mise: Asimilační praktiky vůči „cikánským“ dětem v letech 1918–1942

Studie představuje kvalitativní analýzu dvou souvisejících praktik meziválečného Československa ve vztahu k „cikánským dětem“. Nejprve se věnuje tzv. cikánským školám, ve skutečnosti vyčleněným pomocným třídám pro „cikánské děti“, které byly zřizovány na Slovensku a Podkarpatské Rusi v letech 1927-1938. A následně nastiňuje praxi odebírání dětí z rodin, které byly na základě československého zákona „o potulných cikánech“ z roku 1927 úřady označeny za „potulné cikány“. Obě tyto odlišné a lokálně ukotvené praktiky studie zasazuje do širších kontextů výkonu státní správy v daných oblastech (východní Slovensko a Podkarpatská Rus na straně jedné a Čechy na straně druhé) a do dobových expertních diskuzí o „převýchově cikánských dětí“. Autor přitom argumentuje, že se jednalo o dva odlišné přístupy k asimilaci „cikánů“ do československé společnosti, tedy takového způsobu začlenění, který je postaven na úplném smazání údajné „cikánské“ odlišnosti.

Pavel Baloun, Jaromír Mrňka „Tábory pro darebáky, povaleče a cikány“. Příspěvek k výzkumu politiky a praxe kriminalizace „práce se štítícího“ obyvatelstva za druhé republiky a protektorátu (1938–1942)

Studie zasazuje vznik a vývoj kárných pracovních táborů z doby druhé republiky a Protektorátu Čechy a Morava do kontextu preventivních policejních opatření, jež se na poli dobové kriminalistiky či kriminologie utvářela od počátku 20. století. Záměrně je přitom klade do souvislosti s kriminalizací „cikánů“ jakožto zvláštní součásti širšího obrazu „práce se štítících“. Právě proticikánský diskurz byl klíčový za druhé republiky při formulaci legislativních opatření k pronásledování „práce se štítících“, spolu s požadavky na vytvoření a fungování internačních institucí (táborů). Analýza rozmanitých pramenů úřední a policejní provenience naznačuje, že až do přelomu let 1941 a 1942 okupační orgány do procesu formulace opatření proti „cikánům“ prakticky vůbec nevstupovaly. Jejich formulace a uplatňování zůstávala v rukou protektorátní vlády a policejních úřadů. Pod povrchem dobové administrativní terminologie a žargonu policejních hlášení autoři studie odkrývají konflikty a napětí, které pramenily z odlišných představ a zájmů různých společenských skupin na perzekuci obyvatel označovaných jako „cikáni“ a „práce se štítící“. Klíčová slova: kárné pracovní tábory; kriminalistika; policejní prevence; proticikánská opatření; rasismus; genocida Romů a Sintů