Studie poskytuje kritický přehled vývoje teoretických a metodologických diskusí posledních třiceti let. Autorky chápou termín “relační dějiny” jako zastřešující pro široké spektrum přístupů, jež analyzují transfery, interakce, propojení a interdependence historických fenoménů a sdílí ambici překonat národní interpretační rámce. Studie ukazuje, že metodologické debaty jsou stále často ukotveny v národních kontextech (lze zmínit např. Francouzko-německou debatu o kulturním transferu a histoire croisée nebo anglofonní upřednostňování tzv. konceptu transnacionalismu, jenž sám odkazuje k ideji národa). Autorky spatřují příležitosti k reflektivnímu výzkumu a více analyticky pojatým přístupům v systematickém překračování hranic a intenzivní spolupráci relačních dějin s jinými disciplínami.

Editorial ke Studiím a esejím.

Editorial ke Studiím a esejím.

Profesor Peter Burke z Emmanuel College na Cambridgeské Univerzitě se dlouho výrazně podílel na formování vědního oboru kulturních dějin svým zasazováním se o inovativní přístupy a vytrvalou artikulací nutnosti či potřeby otevřít historii blízkým vědním disciplínám, zejména kulturní antropologii, sociologii a vizuálním studiím. Tento rozhovor mezi vedoucí redaktorkou časopisu DTK Veronikou Čapskou a Peterem Burkem byl pořízen dne 11. června 2019 v přívětivém prostředí koleje Trinity Hall na Cambridgeské Univerzitě. Dialog se zaměřil na nové výzkumné trendy, z nichž řada reaguje na současné společenské výzvy.

Editorial ke Studiím a esejím.

Upozornění redakce

Cílem studie je ukázat, že kulturní antropologie směny darů nabízí propracované spektrum analytických nástrojů ke studiu sociokulturních jevů v jejich komplexitě a dynamičnosti, a může tak historikům usnadnit postihování změn v čase. Po krátkém zhodnocení potenciálu různých typů egodokumentů se autorka soustředí na tři soubory korespondence ze 17. a první poloviny 18. století a zdůrazňuje, že korespondenci samotnou lze nahlížet jako směnu textů, myšlenek a často také dalších doprovodných darů. V návaznosti na Irmu Thoen, podle níž byla raně novověká směna darů určována diskursem cti a závazku, rozlišuje autorka v analyzované korespondenci směnu darů utvářenou diskursem služby, diskursem vdovství a siroby či diskursem asketické zbožnosti. Studie také přitahuje pozornost k širokému spektru dárcovských praxí a posouvá se tak za dlouho převažující upřednostňování darů jakožto předmětů ve středoevropském historickém výzkumu.

Editorial k Diskusím a rozepřím.