dostupná čísla



František Šmahel Dějiny s třpytem, či bez něho? Glosa na okraj příští diskuse

Rozvoj výzkumu dějin výtvarného umění, nádherné knihy představující umělecké dědictví a především hojně navštěvované rozsáhlé výstavy začínají nacházet nezamýšlenou odezvu v širším historickém povědomí veřejnosti. To se zvlášť týká uměleckých artefaktů z éry Lucemburků, kteří se stali prototypem dějinotvorných činitelů. Aby tato základní myšlenka vynikla, je zapotřebí kontrastu – tedy husitství jako nové doby temna, z níž byli spíše než Hus či Chelčický vyzdviženi obrazoborci a bořitelé sakrálních staveb. To co bylo v pracích odborníků nanejvýš nepřímo naznačeno, stalo se živnou látkou pokleslé publicistiky.

František Šmahel Nepatřičná promluva na závěr kolokvia k poctě B. Loewensteina

Autor přistupuje k Loewensteinově Víře v pokrok z perspektivy historika a badatele, pro něhož je přednější konstrukce dějin, než přemítání nad ní. Jako medievista se soustředí na východiska Loewensteinovy knihy a evropskou myšlenku pokroku – zejména křesťanskou nauku o vykoupení. Autor problematizuje obvyklé schematické spojování myšlenky modernity a novosti, která začíná od středověku. Na několika případech z kulturního okruhu dvora Karla IV. ukazuje, jak byly tyto termíny, významy a funkce užívány ve světě pozdně středověkého člověka.

František Šmahel MARTIN NEJEDLÝ, Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků

František Šmahel PAVLÍNA RYCHTEROVÁ, Die Offenbarungen der heiligen Birgitta von Schweden. Eine Untersuchung zur alttschechischen Übersetzung des Thomas von Štítné (um 1330–um 1409)

František Šmahel MARTIN NEJEDLÝ, Fortuny kolo vrtkavé. Láska, moc a společnost ve středověku

František Šmahel Historikova historie v očích historika. Střípky z četby

V poněkud autobiografickém eseji nad paměťmi medievalisty Arona Jakovleviče Gureviče, autor přemítá nad vývojem medievistického výzkumu ve východní Evropě druhé poloviny dvacátého století. Ve světle Gurevičovy kariéry a vlastních zkušeností, si autor klade otázku, zda je možno svobodně bádat bez ochrany mocného patrona. Navíc krátce komentuje postupné pronikání západoevropských, zejména francouzských, metodologických inovací do sovětské a české historiografie. Ukazuje, že i v těchto ideologicky limitovaných zemích si historik mohl nicméně osvojit tyto západní impulsy po svém. Autor zasvěceně poukazuje na význam vztahu mezi Gurevičem a Le Goffem.

František Šmahel KATEŘINA HORNÍČKOVÁ, MICHAL ŠRONĚK (edd.), Umění české reformace (1380–1620)

František Šmahel MILENA BARTLOVÁ, Skutečná přítomnost. Středověký obraz mezi ikonou a virtuální realitou