dostupná čísla



Milena Bartlová Královské umění a stav české uměleckohistorické medievistiky AD 2010

Roku 2010 vyšly dvě obsáhlé publikace, shrnující mnohaletou práci předních českých medievistů – Jiřího Kuthana Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců a Kláry Benešovské (ed.) Královský sňatek. Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský – 1310 (Katalog výstavy Galerie, Muzea a Archivu hl. m. Prahy). Po shrnutí obsahu těchto knih je kritice podroben metodologický přístup obou badatelů (či editorky a jejích spolupracovníků v případě katalogu výstavy). Ukazuje se, že sdílejí obdobný přístup, specificky pracují s literaturou a používají zastaralé metody práce s historickými prameny. Nejkritičtějším prvkem je jejich nedostatek pozornosti k nejnovější historiografické literatuře a přehlížení základních přístupů ke kulturním dějinám. Tyto prvky s nimi sdílí značná část českých uměnovědných medievistických prací.

Milena Bartlová Karel sem, Karel tam... Dvě monumentální knihy k výročí Karla IV. v aktuální české politice dějin

Text srovnává dvě objemné publikace vydané při příležitosti oslav 700. výročí narození Karla IV. Lucemburského v roce 2016. Analyzuje jejich strukturu, obsah, metodické zaměření a vztah k aktuálním směrům současné české politiky. Přes řadu odlišností se obě knihy shodují v tom, že se soustřeďují na sebeoslavu moci a symbolických hodnot vladaře a církve, protože dochovaná umělecká díla jako soubor pramenů jinou reprezentaci umožňují jen velmi obtížně.

Milena Bartlová Maršál Koněv a Panna Marie: Umělecko-historický kontext české politiky paměti

Příspěvek zkoumá aktuální spory o pomníky v českém kontextu. Jako příklady ukazuje odstranění bronzové sochy sovětského maršála Koněva v Praze Bubenči a vztyčení kopie barokního Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. V obou případech je podstatným kontextem politické téma, v prvním případě post-komunismus a společenská paměť nedávné minulosti, v druhém post-sekulární nárok konzervativních sil v katolické církvi na politický vliv. Zároveň jsou ale v obou případech používána jako klíčový argument uměleckohistorická hodnocení. Děje se tak povrchně a instrumentálně, kdežto jejich hlubší kritické uchopení v rámci teorie vědeckého oboru dějin umění dosud schází. Klíčová slova: veřejné památky, politika paměti, pražské památky, umělecká kvalita, československá kultura 1949-1989