dostupná čísla



Tomáš Malý Rituály středověku a raného novověku v recentní české a polské historiografii

Studie sumarizuje české a zčásti i polské texty, které vznikly v posledních třech desetiletích a týkaly se středověkých a raněnovověkých rituálů. Toto historiografické zabývání se rituály a ceremoniemi je podrobeno kritice, resp. vztaženo k vývoji v recentní evropské historiografii. Lze konstatovat, že čeští a polští historikové věnovali značnou pozornost především rituálům panov-nickým, které nahlíželi z pozice hlavního aktéra, tedy krále, a považovali je za odraz politické moci. Na rozdíl od antropologů, které zajímají kulturní významy a kategorie, se historikové klo-nili spíše k sociálně historické perspektivě. Významné místo v textech zaujímá deskripce, která ústí zčásti v potvrzení mocenské pozice hlavních aktérů, zčásti v sondy do každodenního života a hmotné kultury mocenské elity. Celkově se tak ukazuje spíše méně intenzivní recepce antropo-logické optiky v analýze rituálu. Dosavadní poznání, zásadně odvislé od kvality dochovaných pramenů, by bylo možno rozšířit využitím inspirace prostorových studií, například metod rozvinutých v recentní archeologii, jak ukazuje závěr studie.

Tomáš Malý RUDOLF SCHLÖGL, Alter Glaube und moderne Welt. Europäisches Christentum im Umbruch 1750–1850

Tomáš Malý, Tomáš Borovský LUCIE STORCHOVÁ (ed.), Koncepty a dějiny. Proměny pojmů v současné historické vědě

Ondřej Jakubec, Tomáš Malý Konfesijnost – (nad)konfesijnost – (bez)konfesijnost.Diskuse o renesančním epitafu a umění jako zdroji konfesijní identifikace

Tři předkládané texty jsou příspěvkem k diskusi o konfesijnosti v 16. a 17. století. Na příkladu renesančních epitafů autoři zvažují nakolik skrze raně novověké umělecké předměty můžeme připisovat konfesijní významy a jaká jsou omezení takových výkladů. Úvodní text představuje obecnější (historiografický) pohled na předpoklady konstrukce konfesijní identity v českých zemích a na renesanční epitafy jako specifické „médium”. Oba autoři uznávají, že epitafy obsahují mnohé konfesijní konotace, ale zároveň si jsou vědomi nedostatků konfesijně zaměřené interpretace daných děl, zvláště ve vztahu k jejich zvláštní funkci památníků. V tomto ohledu se texty liší tím, nakolik autoři rozeznávají v uměleckých dílech konfesijní prvky: zatímco první text (O. Jakubce) klade značný důraz na konfesijní kontext v celém širokém významu renesančních epitafů, druhý text (T. Malého) je obezřetnější, se zvláště skeptickým náhledem vůči pokusům vidět v těchto dílech konfesijní identifikaci.

Tomáš Malý ONDŘEJ JAKUBEC, Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Renesanční epitafy v kultuře umírání a vzpomínání raného novověku