dostupná čísla



Pavel Baloun, Jan Gruber, Jan Mareš, Vít Strobach O výuce historie za kapitalismu a o mluvících hlavách

Cílem tohoto manifestu není vytyčit napříč historickou komunitou ostrou, bipolární nebo generační linii konfliktu. Chceme z čistě normativní pozice posoudit některé soudobé snadno pozorovatelné, ale často přehlížené trendy týkající se změn ve výuce historie na českých univerzitách a role historiků ve veřejném prostoru. Jsme přesvědčeni, že tyto dva fenomény jsou vzájemně propojené a že změny, které otevřeně nebo implicitně obhajujeme, by měly být přijaty v obou sférách najednou.

Pavel Baloun, Jan Gruber, Jan Mareš, Vít Strobach Morální kritika namísto diskuse

Odpověď na diskusní příspěvky ZDENĚK R. NEŠPOR, Co chybí české (historické) vědě? Odpověď na „manifest“ čtyř mladých historiků, DTK 8/2012, č. 2, s. 297-304; JIŘÍ HANUŠ, Kritika kritiky neoliberalismu a ahistorických manifestů, DTK 8/2012, č. 1, s. 145-148.

Kristina Andělová, Jan Mareš Hledaní české radikální demokracie. Karel Kosík a filozofie (českých) dějin

Příspěvek se zabývá konceptualizací filosofie (českých) dějin v raných dílech českého filosofa Karla Kosíka. Ačkoli byl Kosíkův historický narativ později interpretován převážně jako protipól pojetí Zdeňka Nejedlého, ukazují autoři na to, že Kosíkovy texty z 50. let byly Nejedlého koncepcí pokrokových tradic silně ovlivněny a představovaly seriózní dialogický pokus o promýšlení Nejedlého názorů. Nejvýznamnější Kosíkova historická syntéza Česká radikální demokracie (1958) byla tedy výsledkem tohoto podniku a do jisté míry předznamenávala jeho nadcházející revizionistické období. Kosík v této knize revidoval svou marxistickou metodologii směrem ke konzistentní aplikaci historického materialismu a vzdal se snahy poskytnout koherentní filosofii českých dějin, o niž usiloval Zdeněk Nejedlý. Článek zadruhé vysvětluje, proč Kosíkův zájem o revoluční demokraty může být chápán jako ve své době novátorský. Genealogie konceptu „radikální demokracie“/„radikální demokraté“ sahá až k revolučním událostem roku 1848. Druhá část textu ukazuje, jak se postupně ustavil význam radikální demokracie v českém historickém diskursu a jak se stal předmětem různých sporů. V tomto smyslu není Kosík objevitelem tohoto pojmu, spíše následuje mnoho předchozích výkladů, především těch meziválečných. Novátorský je v Kosíkově přístupu pokus ustavit českou radikální demokracii jako kompaktní politický proud se svou vlastní historickou logikou.

Jan Mareš PAVEL HIML, JAN SEIDL, FRANZ SCHINDLER, (edd.), „Miluji tvory svého pohlaví“. Homosexualita v dějinách a společnosti českých zemí